To je ta hranice

Greenhorns

ENěkdy si namlouvám,G#mže vůbec nestárnu,
když ze zad C#m dolů dám svou vetchou F#musárnu
pak přijde Epo špičkách ta chvíle G#m bytelná
u nohou C#mzabublá mi říčka F#mKřemelná
a zas mám Ajehličí v podrážkách Hpohorků
nad sebou Akočičí mám hřbety Hpahorků.
R:To je ta Ahranice,co vedla EŠumavou,
Staňkovským F#mrybníkem i řekou C#mMoravou.
Toje ta Ahranice,neklidných Evečerů
s padáčkydmi F#msvětlic a smrtících C#mvýstřelů,
kde šance Ena úspěch nestála za Hgrešli,
kde chybí Apomníčky těm,kteří Hneprošli.
Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku
práškama uspala děti a v ruksaku
je nesla přes čáru,smrti a života,
kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá,
kde tuhnou sanice a tělo od trávy,
kde srdce v panice bubnuje do hlavy.
R:To je ten okamžik,kdy se čas zastaví,
jak vojín Barteček ve vlnách Moravy.
Když vítr zafičí shrnuju rukávy,
dál stezka v jehličí příběhy vypráví.
Na téhle hranici už vládne klid a mír
já držím v pravici ostnatej suvenýr.
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu,
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
pak se přiblíží ta chvíle bytelná
měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna.
Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec,
tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec.
Je na Západ cesta dlouhá...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:19:26.105+00:00
Výsledky hledání: